Plánovači počítali na IBM: IBM 370 ve Státní plánovací komisi

Budova, která přišla pozdě

Na rohu nábřeží Kapitána Jaroše a ulice Janovského v pražských Holešovicích stojí prosklená budova s terasami. Od roku 2011 v ní sídlí evropská agentura, která řídí satelitní navigaci Galileo.

dnes

Pro satelity ale nevznikla. Postavili ji jako Informační a výpočetní centrum Státní plánovací komise: dům pro velké počítače, na kterých se měl počítat plán celého státu. Architektonickou soutěž vyhrál v roce 1975 Milan Rejchl, stavba stála 760 milionů korun a hotová byla v roce 1989.

Tedy v roce, kdy padl režim, pro který se stavěla. Plánovací komise se do ní už nestihla nastěhovat.

Tenhle web je o tom, na čem plánovači počítali, dokud nová budova nebyla hotová: o americkém počítači IBM v přízemí sousední budovy a o ženách, které ho obsluhovaly.

Co to je plánovat celý stát

Za socialismu nerozhodoval trh, kolik se v zemi vyrobí bot, cementu nebo tramvají. Rozhodoval plán.

Sestavovala ho Státní plánovací komise, zřízená zákonem v červenci 1959. Sídlila v Holešovicích na nábřeží Kapitána Jaroše, v budově postavené v letech 1926–1929 pro Úrazovou pojišťovnu dělnickou. Tramvajová zastávka před ní se jmenovala „Státní plánovací komise“.

Komise dělala pětileté a roční plány, rozpisovala je dál a sledovala hlášení, jak se plní. Všechno přitom souvisí se vším: na boty je potřeba kůže, na kůži dobytek, na dobytek krmivo, na převoz všeho uhlí a vagony. Když se změní jedno číslo, pohne se spousta dalších.

Zkuste to spočítat

Plánovač si může udělat tabulku: v řádcích i sloupcích všechny výrobky a v každém políčku, kolik jednoho je potřeba na druhý. S každým výrobkem navíc tabulka roste do šířky i do výšky.

S tužkou a kalkulačkou se to spočítat nedá. Proto plánovači potřebovali počítače.

Co přesně počítač plánovací komise počítal, zatím nevíme. Operátorka si pamatuje pětiletky. Že šlo o výpočty bilancí a plánových ukazatelů, je rozumný předpoklad, ale doložený není.

První počítač: Minsk 22

Počítač měla komise už v roce 1964. Byl to sovětský Minsk 22, stroj velký jako několik skříní, s ovládacím pultem plným tlačítek a žárovek.

Jak dlouho komise Minsk používala a kde stál, nevíme.

Železná opona pro počítače

Nejlepší počítače na světě tehdy dělala americká firma IBM. Západ ale nechtěl pouštět moderní techniku do východního bloku.

Hlídal to výbor COCOM se seznamem zboží, které se na Východ vyvážet nesmělo (embargo). Československo bylo na jeho seznamu po celou dobu. Počítače IBM se sem přesto dostaly, a to legálně: v malém počtu a s okleštěnou výbavou, kterou COCOM schválil.

Jak to vypadalo v praxi, popisuje ostravský důlní podnik OKD, který koupil IBM 370 v roce 1972. Disky měl „velmi omezené kapacity, dané tehdy platným západním embargem“, takže na nich držel jen systém a programy a data nechával na páskách. Větší disky přibyly, až když se limity embarga uvolnily. Instalaci a servis zajišťovala pobočka IBM ve Vídni, která měla na starosti střední a východní Evropu. Její technik pak několik měsíců pomáhal stroj v Ostravě rozjet.

Schematická mapa podle dnešních hranic (Natural Earth, volné dílo). Hranice NDR je zakreslená přibližně. Bedna je ilustrace: ukazuje, že přes embargo prošly stroje s okleštěnou výbavou.

Kolik jich tu bylo

V roce 1974 stálo v Československu 709 počítačů ze zahraničí. Každá tečka je jeden počítač.

709 počítačů ze zahraničí v ČSSR, 1974 Znovu

Po roce 1974 statistika chybí. Kolik IBM tu bylo v osmdesátých letech, nevíme.

Když nemůžeš koupit, osvoj si

V prosinci 1969 se země východního bloku dohodly, že budou stavět vlastní řadu počítačů, JSEP (Jednotný systém elektronických počítačů). Stroje dostaly označení EC.

Vzorem byly počítače IBM: první řada kopírovala IBM 360, druhá novější IBM 370. Dobově se tomu neříkalo kopírování, ale osvojování. Systém uvnitř vznikl „(tehdy běžným) procesem ‚osvojování‘ cizího vzoru“, napsal později Pištěk z Masarykovy univerzity.

Československo vyrábělo modely EC 1021, 1025, 1026 a 1027. Vyvíjel je pražský Výzkumný ústav matematických strojů a vyráběly hlavně Závody přístrojů a automatizace (ZPA) v Čakovicích. Od roku 1974 do konce roku 1988 jich v republice nainstalovali 519.

Proč tedy kupovat drahý originál? Kolem roku 1970 úřady nařídily, že se až do příchodu JSEP mají dovážet jen stroje podobné těm budoucím, tedy IBM 360 a 370. Kdo se naučil na IBM, uměl pak pracovat i s kopiemi a jeho programy šly přenést.

Originál proti kopiím

Stejná úloha, jiný stroj

Ilustrace: úloha je vymyšlená, zapsaná v jazyce JCL, kterým se úlohy zadávaly systémům IBM. Že šly programy z IBM přenést na EC, píše pamětník z OKD (kapitola 04). Jak hladce to v praxi šlo, se lišilo.

Plánovací komise má originál

Plánovací komise nebyla obyčejný zákazník. Od roku 1965 sama spolurozhodovala, na jaké počítače půjdou státní peníze. A měla originál IBM.

Nejdřív stroj řady IBM 360. Kolem roku 1976 ho vyměnila za novější IBM 370. Operátorky jezdily na školení do Vídně a servisní technik IBM jezdil odtamtud za nimi.

Který model řady 370 to byl (135, 145, 148, nebo jiný), zatím nevíme. Nevíme ani, jakou 360 komise měla předtím.

Sál v přízemí

Počítač nestál v žádném futuristickém centru. Stál v přízemí zadní části hlavní budovy komise na nábřeží.

Budova stojí ve svahu, takže sál ležel pod úrovní chodníku. Byl velký a klimatizovaný na 21 °C. Zaměstnanci byli podle operátorky pořád nastydlí. Pláště nosil, kdo chtěl, hlavně někteří programátoři.

Před sálem byla kancelář, které se říkalo příjem. Programátoři tam odevzdávali úlohy a děvčata z příjmu je rozdělovala operátorkám.

Posouvejte stránku dolů: z nábřeží do sálu.

Rekonstrukce podle vzpomínek operátorky a dobových fotek odjinud. Tvar budovy a počet pater jsou zjednodušené, rozmístění strojů v sále je domyšlené. Stroje i lidé jsou ve stejném měřítku.

Co na sále stálo

Podle operátorky pět až šest páskových jednotek, vysokých asi metr a půl, pásky se nasazovaly nahoře. Nižší diskové jednotky, každá jinak vysoká. Tiskárna. A snímač děrných štítků z doby 360, který pomalu dosluhoval, protože se přecházelo na disky a pásky.

Tiskárna tiskla na nekonečný skládaný papír. Kromě výsledků se na ní tiskly i obrázky z písmen: z písmen a znaků poskládaných vedle sebe vznikl na papíře obrázek. Podle vyprávění jiné operátorky ze sálu to byly hlavně akty.

Z jiného střediska (počítač EC 1021, osmdesátá léta): páskovou jednotku „ovládal obyčejný vysavač. Takže provoz takové jednotky byl pěkný hukot“. Fotky ze sálu komise zatím nemáme, všechny fotky výše jsou odjinud.

Jaký typ tiskárny komise měla, nevíme. U IBM 370 to byla nejspíš řádková tiskárna jako na fotce.

Pračky s daty

Disková jednotka byla velká jako pračka, a operátorky jí tak i říkaly.

Data byla na výměnném „packu“: několik kovových desek nad sebou pod plastovou poklicí, jako dort pod příklopem. Operátorka pack vyndala a nasadila jiný podle toho, co zrovna běželo.

Operátorka komise si pamatuje, že disk byl těžký, a když s ním někdo bouchl, byla to velká škoda.

Ve správném měřítku

Posouvejte stránku dolů. Nejdřív velikost, pak to, kolik se vejde.

Kolik vašeho telefonu?

Z jiného střediska: jednou týdně byla „profylaktická odstávka“. Disk se nasadil do odkryté jednotky, roztočil se jednou rukou a druhou se čistil klacíkem s utěrkou namočenou v isopropylalkoholu.

Jaké disky měl stroj komise, nevíme. Podle operátorky měly různé výšky, asi podle kapacity.

Lidé u stroje

Jak vypadal den na sále plánovací komise, víme od operátorky, která tam pracovala v letech 1976–1980.

• Na směně byly čtyři operátorky. Po dvou hodinách se dvojice střídaly, „aby jim to myslelo a neměly unavené mozky“.
• Ranní směna od 6 do 14, odpolední od 14 do 22. V noci byl počítač vypnutý a ráno se znovu zapínal.
• Noční směny jen výjimečně, když se počítala pětiletka: asi třikrát za čtyři roky.
• Počítač sám napsal, jakou pásku nasadit na kterou jednotku, a operátorky ji nasadily.
• Při předávání směny si řekly, jaké úlohy běží.
• Všichni byli zaměstnanci komise a měli kartu. Pracoviště nebylo tajné, propustku by potřeboval jen někdo zvenku.

Jeden den na sále

Posouvejte stránku a sledujte hodiny od pěti ráno do pěti ráno dalšího dne.

Co dělala druhá dvojice, když zrovna nebyla u konzole, nevíme. Kolik operátorek bylo na noční směně, taky ne.

Jinde to bylo podobné

V jiných československých výpočetních střediscích dělaly operátorky a pořizovačky dat hlavně mladé ženy, za malý plat.

…asi 120 děvčat ve věku od 15 do asi 25 let, pracujících na dvě směny hlavně v děrovně a přezkušebně štítků.

…přiběhla vyděšená operátorka, že pan Fortran a pan Cobol se nedostavili na směnu.

Slovníček sálu

pračka

disková jednotka

nasadit

vložit pásku nebo disk do jednotky

příjem

kancelář před sálem, kde se odevzdávaly úlohy

JOB

úloha, kterou počítač zpracuje najednou

DUMP

výpis obsahu paměti, když se něco pokazí

zámel

pád programu

prase

značka na začátku pásky

výpočetka

výpočetní středisko

profylaxe

pravidelná odstávka na údržbu a čištění

Vyděrujte si štítek

Dřív než na disky a pásky se data do počítače dostávala na děrných štítcích. Štítek měl 80 sloupců a do každého sloupce se vyděroval jeden znak jako kombinace dírek. V komisi se se štítky podle operátorky asi ještě pracovalo u IBM 360, u 370 už ne.

Zkuste si to sami

Operátorky v letech 1976–1980 s obrazovkou nepracovaly. Hlídaly konzoli s psacím strojem a nasazovaly pásky. Terminály s obrazovkou přišly do kanceláří až v roce 1980. Vyzkoušejte si obojí.

1979 · Sál 1980 · Kancelář

Programátor: Paměť stroje je rozdělená na tři oddíly, pro tři úlohy naráz. Tyhle tři úlohy chtěly víc paměti, než bylo, a čekaly jedna na druhou. Nic nespadlo, nic nehlásí chybu, jen nic neskončí. Jednu musíme zrušit.

Zrušit úlohu MZD79

PÁSKOVÉ JEDNOTKY 3420 · asi 1,5 m 06:00

PROCESOR IBM 370

LOAD

P1P2P3

DISKOVÉ JEDNOTKY

TISKÁRNA

KONZOLE OPERÁTORKY (PSACÍ STROJ)

Lístky z příjmu

Stojan s páskami

Rekonstrukce podle vzpomínek operátorky SPK (1976–1980) a dobových příruček IBM. Výzva k nasazení pásky má formát OS/VS1 (IEF233A), ostatní zprávy jsou zjednodušené, úlohy a čísla vymyšlené. Že šlo při historce se třemi úlohami o oddíly paměti systému OS/VS1, je naše vysvětlení.

Konec plánování

V listopadu 1989 padl režim a s ním skončilo i plánování celého hospodářství.

27. června 1990 nahradilo plánovací komisi Federální ministerstvo pro strategické plánování. Vydrželo dva roky a v červenci 1992 zaniklo.

Nové výpočetní centrum v Janovského ulici bylo hotové, jenže plánovat už nebylo co. Místo plánovačů se do něj nastěhovali bankéři z Konsolidační banky, od roku 2001 Česká konsolidační agentura, pak ministerstvo financí a v roce 2011 Galileo.

Kresba je zjednodušená podle fotky budovy z roku 2016. Kdy přesně se kdo stěhoval, víme jen přibližně, roky jsou podle vzniku a zániku jednotlivých úřadů.

A IBM? V prosinci 1990 zapsali do obchodního rejstříku firmu IBM Česká republika. Podle IBM se tak vrátila do země po 43 letech. Pražská pobočka IBM zanikla nejspíš se znárodněním v roce 1948.

Co se stalo se samotným počítačem komise, s jeho daty a s lidmi ze sálu, zatím nevíme. Operátorka tam v roce 1990 už nepracovala.