Od skromného hotýlku prvních trampů, přes prvorepublikový luxus a filmovou slávu, až po zotavovnu ROH a tichou rezidenci dnešních dnů.
Ještě na počátku minulého století je severní břeh Jevanského rybníka takřka pustý. Místo objevují první pražští výletníci a trampové, kteří sem jezdí na sodovku a k vodě. Z drobného letoviska se za pár let stanou Jevany - lázně Pražanů, mezi válkami přezdívané „české Davosy".
U hráze vyrůstá skromný, bíle omítnutý hotýlek s pavlačí a nápisem HOTEL přes štít. Jmenuje se Tatra a je to první „opravdový" hotel v osadě. Hosté přijíždějí z Prahy vlakem do Kostelce a dál pěšky či drožkou - víkendy tu tráví úředníci, studenti a pražská bohéma, která hledá zeleň a ticho.
Rodina Wagnerových skromnou Tatru kompletně přestaví. Na jejím místě stojí monumentální bílá hmota s prosklenou terasou, balkony a půvabnou střechou - Grandhotel Wagner, pýcha Jevan a jedna z nejhezčích budov v okolí Prahy.
V předválečných sezónách tady kotví šlapadla, na molu se fotografují pražské rodiny a pod pergolou znějí gramodesky. Jevany jsou v té chvíli na vrcholu své prvorepublikové slávy.
Po znárodnění si budovu vybere tým režiséra Bořivoje Zemana. Ve filmu Dovolená s Andělem se objevuje jako zotavovna Jizerka, kam autobus ROH přiváží úderníky z celé republiky. Průvodčí Gustav Anděl v podání Jaroslava Marvana tu prožívá své (ne)dobrovolné prázdniny - a s jevanským rybníkem v pozadí vstupuje do zlatého fondu české komedie.
Hotel dostane příznačné jméno Moskva a stane se jednou z vlajkových zotavoven Revolučního odborového hnutí. Na propagačních pohlednicích se objevuje vedle oranžových slunéček, šlapadel a interiérů s bílými ubrusy - rekreantům slouží pokoje, restaurace, terasa i přilehlá pláž. Přes prázdniny sem odbory rozdělují poukazy, v zimě je tu klid.
Po sametové revoluci objekt mění majitele a prochází zásadní proměnou: ze statických důvodů jsou odstraněna obě boční křídla i horní patra, zachována zůstává středová hmota. Z někdejšího grandhotelu se tak stává komornější, růžově omítnutý obytný dům s několika byty.
Slavná silueta Wagnera už nad rybníkem nečnívá - ale duch místa zůstal. Na stejném břehu, ve stejné krajině, jen o pár pater níž.
„Tatra, Wagner, Jizerka, Moskva - jeden dům, pět jmen, sto let."
Zdroj historických fotografií: hradec1.cz