Sto sedmnáct milionů
a jedna zídka

Malešice jsou poprvé zmíněné roku 1309 a jméno mají nejspíš po nějakém Mališovi. V roce 1727 celou ves koupila Karlova univerzita a až do 1784 ji provozovala jako hospodářský statek. Připomínají to dodnes tamní ulice - Bakalářská, Rektorská.

V roce 1757 se přes zdejší pole převalila bitva u Štěrbohol. Nejtvrdší boje mezi rakouským a pruským vojskem probíhaly na malešickém návrší, kterému se dodnes říká Tábor. Do Velké Prahy byly Malešice připojené v roce 1922, ale zůstávaly tím, čím byly: vesnicí s kapličkou, zámečkem a poli kolem. Na těch polích dnes stojí park.

V roce 1970 postavila sochařka Eleonora Haragsimová u Káranské a Chotutické nízkou dekorativní zeď z pálené cihly. Nic nepodpírala, nic neoddělovala, nic neohraničovala. Byla to prostě zeď v parku.

A stala se tím, co se z úřadu naplánovat nedá - orientačním bodem celé čtvrti. „Jako se na Václaváku sejdeme u koně, tady se chodilo k zídce,“ vysvětloval později jeden z Malešických, Michal Voska. U zdi se srazy domlouvaly, u zdi se čekalo. Celé generace tam zažily první pusu - a pak tam posílaly svoje děti.

Z hlediska územního plánu to byl bezcenný kus zdiva ze sedmdesátek. Z hlediska lidí, kteří v Malešicích bydleli, to byla adresa.

Prvním krokem revitalizace bylo v říjnu 2011 zbourání Malešické zdi. Byla ve špatném stavu, do nového konceptu se nehodila, na papíře to dávalo smysl.

Reakce dala smysl míň - z pohledu radnice. Lidé chodili k hromadě cihel zapalovat svíčky. Vznikla petice a web malesickazed.cz. Sto sedmnáct milionů korun evropských peněz se najednou řešilo méně než pár metrů zdiva bez funkce.

Radnice couvla. Na jaře 2013 nechala obyvatele Malešic hlasovat o podobě nové zdi a slíbila ji postavit. Odhalená byla v listopadu 2013, tedy měsíc po otevření zbytku parku, a na jaře 2014 ji natřeli a opatřili otisky rukou. Stojí napravo od vodní kaskády. Není to originál - je to replika, o které si lidé odhlasovali, jak má vypadat.

Jedenáct let po otevření zní bilance takhle: „Polovina dřevolaminátu je shnilá, vodní prvky nefungují, část stromů pomřela, lavičky nejsou natřené, většina je trouchnivá.“ To je popis stavu z června 2024. Sto sedmnáct milionů vydrželo zhruba dekádu bez pořádné údržby.

Zároveň se plánuje dál. Od února do května 2024 běžela architektonická soutěž na zahradní restauraci s rozhlednou; z 21 návrhů vyhrál švýcarský ateliér Amont (autor Logan Michael Allen se spolupracovníky Jonasem Løland, Finn-Erikem Nilsenem a Dawidem Roszkowským). Věž má mít 30 metrů, restaurace 50 míst uvnitř a 90 na zahrádce, odhad nákladů 60 milionů. V říjnu 2025 radnice oznámila, že na to hledá strategického partnera - projekt by měl financovat a provozovat soukromník.

Mezitím tam pořád stojí ta zeď. Nic nedrží, nic neodděluje a po její demolici hořely v parku svíčky. Zatím jediná věc v Malešickém parku, kterou si lidé vybojovali zpátky.