Meandry Struhy - kde má řeka poslední slovo

Pohled na louku a okraj lužního lesa v přírodní památce Meandry Struhy — Louka u Valů - okraj lužního lesa

Prolog

Místo, které není o nás

Pardubický kraj · katastry Valy, Veselí u Přelouče, Bezděkov

Tohle není průvodce o hradu, kostele ani slavné bitvě. Žádný architekt, žádný král, žádný malíř. Jenom potok, který si posledních pár tisíc let dělá, co chce - a naše práce je do toho nemluvit.

Přírodní památka Meandry Struhy leží 4 km východně od Přelouče, v rovinatém Polabí mezi obcemi Valy, Veselí u Přelouče a Bezděkov. Chráněná je od 9. července 1980, rozloha 41,5 ha, jeden z posledních neregulovaných toků v celém Polabí.

Předmětem ochrany není žádná stavba - je to „přirozeně se vyvíjející potok Struhy, jeho břehové porosty, lužní les a přilehlé louky“. Tedy: necháváme to být. Kontrolovat to může jen Struha - potok, kterému se taky říká Zlatý potok, levý přítok Labe.

Stinný úsek potoka Struhy v lese - voda meandruje mezi kořeny stromů — Struha v zalesněném úseku - meandr v pohybu

I · Geomorfologie

Co je meandr

průměrný věk: nezjistitelný

Meandr je úkaz, který neumí vzniknout na rýsovacím prkně. Voda v rovině teče nejmenším odporem, ale jakmile se jednou nepatrně uchýlí, začne se na vnější straně zákrutu rychleji boční eroze - a na vnitřní straně se naopak ukládají sedimenty. Zákrut se prohlubuje, šíje úží, a po pár stech letech se potok protrhne dál: stará smyčka zůstane jako mrtvé rameno, nové koryto si Struha vyhledá jen pár metrů vedle.

Na Struze najdeš všechna stadia tohoto procesu v jednom úseku - od jemných zákrutů přes typické meandry s úzkou šíjí až po slepá, odříznutá ramena. Koryto je až 3 m široké a 3 m hluboké, voda chladná, dno písčité a jílovité, holocenní nivní sedimenty.

Zní to jako učebnicová ukázka - a přesně tak je to ve skutečných učebnicích uvedeno.

Koryto potoka Struhy se zarytými kořeny stromů a kamenitým dnem — Koryto Struhy - severní úsek

II · Slínovec

Soutěska ve slínovci

křída, střední turon · cca 90 mil. let

V severní části památky si Struha přestane hrát na nivu a zařezává se do západního výběžku Bílého kopce (246 m n. m.). Tam, pod hlínou, na ni čeká středně turonský slínovec až siltovec - křídová hornina, tenká a deskovitě odlučná, která se dá kolmo rozštípat skoro jako lupínkové těsto.

Někdo (kdo a přesně proč, k tomu prameny mlčí) tu uměle vyhloubil soutěsku 100 m dlouhou, 8–10 m širokou a až 6 m hlubokou. Jediný velký lidský zásah v celé památce - a Struha si ho dávno přivlastnila. Z ostrých hran se za desítky let staly mechové police, na kterých se uchytil čarovník alpský a dymnivka dutá.

„Když člověku něco vykopeš, časem je z toho přírodní jev.“

Lužní les v PP Meandry Struhy - potok mezi mladými listnáči, padlý kmen napříč korytem — Lužní les nad bývalými rybníky

III · Les

Lužní les nad rybníky, které tu nejsou

neurčitelně dávno - donekonečna

Většina lužního lesa kolem Struhy vyrostla na místě bývalých rybníků, které kdosi v 19. století (nebo dřív) nechal vypustit. Voda zmizela, dno zarostlo - a po pár generacích tu stojí typický polabský luh, jako by žádné rybníky nikdy nebyly.

V korunách: topol černý, jilm vaz, jilm habrolistý, jabloň lesní. V podrostu: dymnivka dutá, krtičník křídlatý, čarovník alpský, bradáček vejčitý, kruštík širokolistý, na vlhkých místech žebratka bahenní.

Hospodaří se tu zásadou nezasahování: padlé kmeny zůstávají v lese, mrtvé dřevo živí brouky a houby, voda si vymýšlí nové meandry. Cíl správy AOPK je daný jednou jedinou větou: „směřování k pralesovité podobě“. Žádný plán výsadby, žádný harmonogram. Jen čas.

Dymnivka dutá - fialově kvetoucí jarní rostlina v podrostu lužního lesa — Dymnivka dutá - jarní aspekt

IV · Život

Kdo tu žije a proč mu to vyhovuje

celoročně, jen v různých rytmech

Neregulovaný tok je luxus, který si dnešní česká krajina dovolí jen na pár místech. Pro toho, kdo v něm bydlí, je to ale rozdíl mezi domovem a kanálem.

V břehových stěnách hnízdí ledňáček říční - vyhrabe si do hlíny chodbičku 50–80 cm a loví ze stejných větví, ze kterých by se ho člověk pokusil vidět marně. Ve vodě, kde je studeno a kyslíku dost, žije pstruh potoční; v klidnějších tůních u dna se drží mřenka mramorovaná. Z ptáků dál: pěnice černohlavá, pěvuška modrá, rákosník zpěvný.

Jaro ve Struze začíná dymnivkou dutou: koberec fialových kvítků, který se objeví v dubnu, vykvete za týden a za měsíc je po něm. Pak nastoupí čarovník alpský, pak kruštík - každý druh má svůj kalendář a žádný se neptá nikoho dalšího.

Kostel sv. Michaela archanděla v Lepějovicích - bývalé tvrziště, dnes jediná stavba ze zaniklé vsi — Kostel sv. Michaela - vše, co zbylo z Lepějovic

V · Lidé, kteří odešli

Lepějovice, vesnice, která se rozhodla zmizet

první zmínka 1167 · kostel 1344

Severní okraj památky tvoří Lepějovický les. Když ho projdeš na druhou stranu, narazíš na malý kostel s dřevěnou zvonicí - kostel sv. Michaela archanděla, doložený poprvé v roce 1344. Stojí osamocený mezi loukami, bez vsi.

Kolem něj byla vesnice. Lepějovice - první písemná zmínka 1167, považuje se za nejstarší doloženou lokalitu v okolí. V 19. století zanikla; chalupy se rozpadly, lidé se odstěhovali do okolních obcí, jméno zůstalo jen na katastrální mapě a v názvu lesa. Z celé vsi přežil jenom kostel - protože se o něj někdo staral.

A to je možná hlavní pointa téhle památky: přijdeme, postavíme, zase odejdeme - a potok teče dál. Struha viděla Lepějovice vzniknout i zaniknout, a za tu dobu si stihla přesunout koryto o pár metrů dál.

Čtyřicet hektarů,
kde má řeka poslední slovo

Místo, které není o nás

Co je meandr

Soutěska ve slínovci

Lužní les nad rybníky, které tu nejsou

Kdo tu žije a proč mu to vyhovuje

Lepějovice, vesnice, která se rozhodla zmizet

Tahák

Čtyřicet hektarů,kde má řeka poslední slovo

Místo, které není o nás

Co je meandr

Soutěska ve slínovci

Lužní les nad rybníky, které tu nejsou

Kdo tu žije a proč mu to vyhovuje

Lepějovice, vesnice, která se rozhodla zmizet

Tahák

Čtyřicet hektarů,
kde má řeka poslední slovo