← Místa
Žižkova mohyla · Sudoměř · katastr Mladějovice · jih Čech

Šestnáct metrů kamene
mezi dvěma rybníky

„…protože jednoho pondělka v roce 1420 tady začaly husitské války."

Krátký průvodce kolosem od Emanuela Kodeta - bitvou, vozovou hradbou, závoji v bahně a jednooký šedesátník, kterému se na čele čtyř stovek sedláků povedla věc, která se neměla povést.

↓ příběh ↓
Mezi Markovcem a Škaredým Žižkova mohyla v zimní krajině mezi rybníky
Mohyla v zimní krajině - pohled od cesty
Prolog

Mezi dvěma rybníky

jih Čech · ~14 km od Strakonic

Stojí tam, kde to nejmíň čekáš. Mezi vesnicemi Sudoměř a Čejetice, na úzkém pruhu země mezi rybníkem Markovec a (dnes vypuštěným) rybníkem Škaredým. Když na to jdeš pěšky - pole, rybník, pole, les - a najednou nad obzorem trčí šestnáctimetrový rytíř z kamenných kvádrů.

Katastrálně patří mohyla do obce Mladějovice a má docela přesný důvod, proč zrovna tady stojí: na téhle louce se totiž jednoho jarního pondělí v roce 1420 stalo to, co se nemělo stát.

Pondělí 25. 3. 1420 Skupina husitských pěšáků v dobových krojích - rekonstrukce bitvy u Sudoměře
Husitský oddíl - rekonstrukce bitvy 2020
I · Bitva

Pondělí 25. března 1420

První velká bitva husitských válek

Husitský oddíl se přesouvá z Plzně k čerstvě založenému Hradišti na hoře Tábor. Je s nimi ~400 pěšáků, 12 vozů a 9 jezdců - vesměs sedláci, řemeslníci, ženy, děti.

V patách mají strakonickou johanitskou posádku spojenou s katolickou šlechtou plzeňského landfrýdu. Odhady se liší (700–2000), ale nepřátelské vojsko je několikanásobně početnější - a co hůř, jsou to těžce obrnění páni na koních. U malé vesnice Sudoměř husité dohnaný oddíl nakonec přijme bitvu.

Dva tisíce ozbrojenců proti čtyřem stovkám sedláků.

„Železní páni" Těžkooděnci s heraldickými štíty na bojišti
Těžkooděnci se štíty - strana katolíků
II · Síly

Železní páni proti čtyřem stovkám

25. 3. 1420 · odpoledne

Na katolické straně to je kdo s kým z jihočeské šlechty: Bohuslav ze Švamberka, Jindřich z Hradce, Petr Konopišťský ze Šternberka, Hanuš z Kolovrat, Mikeš Divůček z Jemniště (kutnohorský mincmistr). „Železní páni" - kompletní zbroj, váha rytíře plus zbroje plus koně klidně přes 200 kg.

Na husitské straně velí Břeněk Švihovský z Dolan, který v čele bitvy padne. Jan Žižka z Trocnova - bývalý dvořan Václava IV., v té chvíli šedesátník jednooký už od mládí - pravděpodobně přebírá velení až po Břeňkově smrti.

12 vozů · cepy · sudlice Středověké vyobrazení husitského tábora s vozovou hradbou
Vozová hradba - vyobrazení z 15. století
III · Taktika

Vozová hradba

Žižkův trumf

Žižka má jeden trumf. Vozovou hradbu. Nevynalezl ji on (poprvé už v listopadu 1419 u Nekmíře), ale tady ji dovedl k mistrovství.

Dvanáct vozů seřadil napříč pruhem mezi rybníky, vozy zaklesl řetězy, kola zajistil, na nákladní plošiny postavil bojovníky s cepy, sudlicemi a halapartnami. Za vozy stáli střelci s kušemi a snad i první primitivní píšťaly (palné zbraně).

Když rytíř narazil na vůz, spadl. Když seskočil a šel pěšky, dostal cep na lebku. Defenzivní taktika, která bere těžké jízdě její jediný trumf - útok v sevřeném šiku.

Vypuštěný rybník Husitské helmy odložené v rákosí u rybníka
„A pak nakázal vypustit rybník…"
IV · Legendy

Závoje, ostruhy a bahno

Co bitvu rozhodlo

Bitva trvala nejméně dvě hodiny, do soumraku. A vznikly o ní pověsti, které žijí dodnes:

1. Vypuštěný rybník Škaredý. Žižka prý nechal odpustit vodu, takže kde rytíři čekali tvrdou zem, tam se pod kopyty bortilo bahno. Těžkooděnec, který sletěl, už nevstal.

2. „Kladení závojů". Slavná legenda, podle které husitky pokládaly své šátky a závoje na bahno, aby se do nich rytířům zachytily ostruhy. Není to pravda. Vymyslel si ji italský humanista Enea Silvio Piccolomini (později papež Pius II.) v roce 1458 - chtěl ukázat husity jako záludné protivníky, kteří vítězí lstí, ne odvahou.

3. Slepý generál. Šedesátiletý jednooký velitel přečetl terén lépe než pětistovka rytířů na koních. (Druhé oko ztratí Žižka až o rok později u Rábí - a přesto bude ještě tři roky vítězit.)

Ve finále: husité ztrácí ~30 zajatci a Břeňka Švihovského. Katolíci ztrácí mnohem víc - a Jindřich z Hradce zemře na zranění. Sedláci porazili rytíře.

1920 - 1925 Detail kamenné mohyly s postavou husitského válečníka
Kodetova kamenná postava s palcátem
V · Stavba

Pět set let čekání

1920 - odhalení 1925

Pětsetleté výročí bitvy se blíží. V roce 1920 vzniká výbor pro postavení památníku, vyhlašuje se veřejná sbírka. Zakázku dostane akademický sochař Emanuel Kodet (1880–1954), žák J. V. Myslbeka - toho samého Myslbeka, který stojí za pražským svatým Václavem.

Kameny tesá a zdí stavitel František Kulíř z nedaleké vsi Paračov. Práce trvají pět let. Kodet navrhuje mohylu jako stylizovanou postavu husitského válečníka s palcátem - člověk a skála zároveň. Není to figurální socha, je to krajinný symbol.

Slavnostní odhalení: 1925.

16 m · žulové kvádry Celkový pohled na Žižkovu mohylu - kamennou postavu s palcátem proti modré obloze
Mohyla - celkový pohled, 16 metrů
VI · Dnes

Šestnáct metrů z kamene

stojí dál

Dnes stojí tak, jak ji Kodet a Kulíř nechali. Šestnáct metrů, kamenné kvádry, palcát. Žádný interiér, žádné podzemí - pevná hmota stavěná kámen ke kameni přesně na hřbetu mezi Markovcem a Škaredým.

Po obou stranách rostou dvě staré duby přezdívané „Dvojčata princezny Hedviky". Kolem vede zelená a modrá turistická značka. Když se zastavíš na louce před mohylou, díváš se přesně tam, kudy 25. března 1420 přejížděli johanité - a kudy je Žižka přečetl tak přesně, že zbroj a cvik prohrály se selským cepem.

1420
První vítězství
~400
Husitských pěšáků
12
Vozů v hradbě
16 m
Mohyla od r. 1925

Tahák do batohu

„Mezi dvěma rybníky, pondělí 25. března 1420.
Dvanáct vozů. Čtyři stovky sedláků. Jeden jednooký šedesátník.
Pětsetleté výročí. Šestnáct metrů. Kodet. Kulíř.
A jeden palcát, který se dívá nad rovinou."

Když tu příště pojedeš okolo, zastav se. Zaslouží to.

Foto: Wikimedia Commons (PD, CC BY 2.0 - Lukasz Plewnia; CC BY-SA 3.0). Zdroje: cs.wikipedia.org/Památník, cs.wikipedia.org/Bitva, husitstvi.cz, Prima Zoom.