Sto třináct let
oceli, nýtů a oblouku

Návrh vypracovává v červenci 1912 pražská strojírna bratří Prášilů - jeden z nejúspěšnějších českých výrobců železničních mostů přelomu století. Zakázku zadává k. k. Staatsbahnen (rakousko-uherské státní dráhy), které potřebují přemostit nově budované vršovické seřaďovací nádraží tak, aby Moskevská zůstala průjezdná.

Stavba je hotová v roce 1913. Most spojuje Vršovice a Bohdalec přes pole budoucích kolejí - a stojí pak v podstatě nezměněn celé 20. století. Přečká dvě války, znárodnění, čtyřicet let socialismu i sametovou revoluci.

„Bratří Prášilové dělali mosty pro celou monarchii. Tenhle byl jeden z jejich pražských.”

Po devadesáti letech provozu je most v pořádku - ale nátěr a část konstrukce už ne. 19. dubna 2005 ho TSK na sedm měsíců zavírá. Dělají na něm Skanska DS a MPS Mostní a pozemní stavby.

Statistika: 130 tun ocelových komponent vyměněno, 20 000 nýtů nasazeno (přesně replikované podle původních), a nový antikorozní nátěr v té tmavomodré, kterou má most dodneška. 26. listopadu 2005 je most zase otevřený.

Na pylonu vlevo zůstává od té doby přinýtovaná mosazná tabulka: SKANSKA · MPs · 2005.

Tohle je most 17 dní po zahájení druhé velké rekonstrukce. Z dálky vypadá jako velká černá obálka - celý oblouk je zabalený do ochranných plachet, aby při tryskání starého nátěru a údržbě nýtů nepadaly do kolejí pod ním špony a saze.

Pod plachtou se zatím dělá to, co před jedenadvaceti lety: kontroluje se každý nýt, vyměňují se ty, co praskly, brousí se rez, natírá se základ. Až plachta spadne, bude most zase modrý. A bude tu stát další generaci.

„Dvě generace nýtů, jedna generace plachet.”